“Vývody ústavní stížnosti, pokud odkazují právo otce na styk s jeho nezletilými dětmi na okolnosti, zda se nezletilí s otcem stýkat chtějí, jsou založeny na očividně mylném předpokladu“
Z rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn. III ÚS 125/98:
“Vývody ústavní stížnosti, pokud odkazují právo otce na styk s jeho nezletilými dětmi na okolnosti, zda se nezletilí s otcem stýkat chtějí, jsou založeny na očividně mylném předpokladu"
Odůvodnění:
"Po rozpadu rodiny s nezletilými dětmi nejen etika příbuzenských vztahů, ale i zákon zavazuje děti k povinnosti své rodiče ctít a respektovat (§ 35 Zákona o rodině), zatímco rodičovská odpovědnost (za řádnou výchovu dětí) je přikázána oběma rodičům (§ 34 Zákona o rodině).
Proto také, pokud nejsou zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 44 Zákona o rodině), není - ani při plném respektu k právům samotných nezletilých – zákonného, tím méně pak ústavně právního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilé dítě není, byl styk s ním zakázán, resp. nepřiměřeně omezen."