Dne 20.11.2000 v Den práv dětí, se asi 30 otců pokusilo obsadit budovu vedení strany 'Partij van de Arbeid' – PvDA – holandská Dělnická strana - v Amsterodamu. Chtěli obrátit pozornost strany na to jak je důležitý otec pro dobrý vývoj dítěte. Byl to úder, zacílený na střídavou péči a na možnost přístupu k dětem jak pro ženy, tak pro muže.

Otevřená diskuse
Tato akce vyvolala sérii jednání na všech úrovních strany. A také vedla k tomu, že Dělnická strana zorganizovala otevřenou konferenci se zástupci protestujících a dalších stran, což bylo jednou z příčin změn v manifestu Dělnické strany. 

Již v přípravném kursu, který měl uvést konferenci docházelo k situacím, které ukazovaly na to, že to co je na pořadu jednání, naráží v praxi na odpor. 
Zatímco pro představitele Dělnické stany bylo těžké toto postřehnout. Účastníci z řad aktivistů se pokoušeli obrátit pozornost na srovnání situace v Holansku a na Novém Zélandu. 

Návrh zákona o střídavé péči, byl předložen parlamentu v květnu 2000, jehož obsahem bylo považovat za chybu nenařízení rovnocenného rozdělení zodpovědnosti rodičů. Ovšem Dělnická strana Nového Zélandu a organizace žen, zastavily tento návrh zákona. 

Diskuse u kulatého stolu měla větší dopad, protože se nezúčastnila Aliance žen. Byly předloženy návrhy definice zodpovědnosti za vychovu dětí, byly pozitivně přijaty. Pan Hamer, byl tomu tak nakloněn, že tyto návrhy předložil komisi pro manifest strany. Tato iniciativa také vedla k tomu, že byl do manifestu srany vložen odstavec s příslibem vložit rovnocennou péči obou rodičů do zákona.
Na kongresu strany v prosinci 2001, byl text vložen do manifestu strany ale slovo „neomezený“ bylo vypuštěno, neznámo z jakých důvodů. 
Mezi tím, ale byl uveřejněn článek, vztahující se k této problematice pana profesora Hoefnagelse, v novinách strany. Dostal se pod ostrou kritiku. 
Důležitý je ale fakt, že se podařilo zformulovat problém a také se podařilo získat pro tuto věc, dva členy parlamentu, jednoho výkonného zástupce strany a dva administrativní zástupce strany.



Jedna zajímavost..

Nový Zéland je již delší dobu průkopníkem v oblasti rovnosti obou pohlaví. Již v roce 1893 dal Nový Zéland ženám volební právo.
Právě v současné době na Novém Zélandu je projednáván nový návrh zákona o střídavé péči, kde je zahrnut poměr 50:50 v péči o dítě. Také probíhá diskuse o právním ukotvení péče obou rodičů;  o vládním návrhu zákona o střídavé péči vypracovaného členem parlamentu panem Murie Newmanem. Nejen v zákonech o střídavé péči je Nový Zéland průkopníkem, ale také v úpravách a novelizacích zákona o rodině. 

Propojení dvou kultur, tradiční Maorské a tzv. „pakeha“ neboli evropské kutury se dostalo do popředí v roce 1989.
Role rozšířené rodiny, je tradičně pro Maory stejně tak jako i pro jiné tradiční kultury velice důležitá a ceněná. Mnohem více než v evropských zemích. Má svou nezastupitelnou důležitost pro každodenní život rodiny jako takové a také pro celé kmenové soužití. 

Zákonem z roku 1989 byly dány konstruktivní základy a podmínky pro řešení rodinných záležitostí. Jeho zveřejnění také poskytlo možnost evropské kultuře nahlédnout jiný způsob řešení tohoto problému, nahlédnout to, že rodina může zahrnovat víc členů.

Samozřejmě v Holandsku je nyní mnoho organizací ovlivněno tímto pohledem,  jako napříkaldRada pro pokračování rodiny.
Více o Novém Zélandu a jeho poměrech najdete na stránce pana Joep Zandera velkého aktivisty za střídavou péči v Holandsku.