Vittorio Vezzetti, dětský lékař ASL Varese, vědecký ředitel Italské národní asociace rodinných poradců

Pediatria - preventiva & sociale 3/2012, věstník Italské společnosti preventivní a sociální pediatrie

 

Úvod:

V únoru 2006, po intenzivních a dlouhých rozhovorech italský parlament schválil zákon 54/06 o střídavé výchově. Zákon byl původně považován za skutečný krok kupředu v ochraně dětství a jako splnění závazku vůči mezinárodní úmluvě z New Yorku. Uplynulo 6 let a ve věci práva nezletilých na oba dva rodiče se tento zákon projevil jako nedostatečný a to tak, že Parlamentu bylo předloženo 6 různých návrhů na jeho změnu. Senátorka Emauela Baio - komise pro dětství - píše v úvodu knihy Ve jménu dětství: “Pro toho, kdo jako já hluboce věřil v zákon o střídavé péči, kdo se podílel na jeho schválení v roce 2006 na konci XIV. vládního období, je o to bolestnější přiznat toto selhání”.

Ještě dnes se může stát rodiči, který žádá soud o možnost přenocování dítěte u něj stejně tak jako u druhého rodiče, že mu budou uznány 2 přenocování v měsíci s motivací “střídavá výchova nemá jako důsledek stejně dlouhý pobyt u obou rodičů” – soud ve Florencii, rozsudek č. 2433/11, nebo “Nezdá se mi, že by mohl být uskutečněn zájem dítěte tím, že bude mít dvojí bydliště. Dítě tak představuje jakousi sumu hodin, kterou si rodiče musí rovně rozdělit” a nebo: “soud z hlediska vlastního práva a kontinuity nesdílí fragmentaci, která nutí nezletilého, aby se přesouval každých pár dní a považuje toto za nebezpečně destabilizující“ – rozsudek č. 3053/2007 soud ve Varese, duben 2007, Girgetti, Paganii, Leotta.

Výsledek tohoto postoje kulturně jednorodičovského, priority dané stabilitě bydliště na místo citů a vztahů a selhání soudnictví ve vztahu respektování vlastních rozhodnutí je, že 25 000 italských nezletilých /přibližně každé třetí/ ztrácí podle ISTAT – italského statistického institutu, kontakt s jedním z rodičů po jejich rozchodu s vážnými důsledky jak v termínech biomedicíny, tak v termínech sociálních. V oblasti biomedicíny je znám důležitý vliv citové deprivace a citového stresu v oblasti neurologické a psychologické. Studijní skupina Battaglia /bitva/ prokázala, že děti s genetickou predispozicí vystavené traumatu rozchodu rodičů v raném věku – smutek a těžké manželské rozchody - jsou vystaveny riziku, že jako dospělí budou trpět panickou poruchou /krizemi paniky/ v důsledku modifikačního vlivu stresu na mozková centra dýchání, zatímco Anna Sarcadi a kolegové zdůrazňují, jak intenzivní účast otce na výchově a péči v období společného soužití ovlivňuje pozitivně vývoj potomků. Vědci zpětně analyzovali 24 dlouhodobých studií ze 4 kontinentů, které se týkaly 22 300 nezletilých. Výsledkem je, že účast otce zlepšuje kognitivní vývoj, redukuje psychické problémy u mladých žen, kriminalitu mladistvých a tzv. problémy chování. Citový stres a citová deprivace mohou ovlivnit dokonce hormonální vývoj jako například “psychosociální nanismus /zakrslost/” a změny sekrece oxitocínu a vasopresínu, dále pak změny chromosomů. Jedna vědecká studie publikovaná v Psychosomatic Medicine prokázala, jak zneužití nebo nedostatek citu ovlivňuje délku telomerů /oblast chromozómu/ a produkci pro – zánětlivých látek, dále zvyšuje citlivost ke stresujícím faktorům v životě dospělého s vyšším rizikem psychiatrických problémů. V sociální oblasti ovlivňuje nechtěná těhotenství, kuřáctví, alkoholizmus, špatné školní výsledky.

Pisatel článku byl víc než jednou přítomen při slyšeních u komise spravedlnosti italského senátu, a může konstatovat, že jedním z hlavních důvodů třenic mezi různými účastníky je právě model, který může představovat jakýsi zlatý standard pro dosažení zájmu nezletilého. Řečeno zjednodušeně, existují dva myšlenkové proudy: jeden, podle kterého je třeba dát přednost sídlu citů a stabilitě bydliště na úkor kvantitativního vztahu s druhým rodičem, prosazovaný převážně advokáty a soudy. Druhý, který chce privilegovat kontinuitu vztahů a stabilitu citů na úkor stability bydliště, prosazovaný vědci.

Príspevok z konferencie Pastorácia rozvedených, ktorú usporiadalo Centrum pomoci pre rodinu v Trnave dňa 5.4.2011 v Ivanke pri Dunaji

 

Milada Harineková
Filozofická fakulta
Trnavská univerzita v Trnave

 

Abstrakt
Rozvod rodičov nepriaznivo determinuje vyvíjajúcu sa štruktúru osobnosti dieťaťa. Svedčí o tom dostatok publikovaných odkazov. Prezentujeme výsledky výskumu, v ktorom sme porovnávali deti rozvedených rodičov (RR) a deti z úplných rodín (UR) v sledovaných psychologických parametroch: emocionalita, sociabilita, motivačná úroveň, školská výkonnosť. Počet detí z RR 126, kontrolná skupina UR 78, vo veku 8-14 rokov. Ukázali sa signifikantné rozdiely u 60% detí znevýhodnených RR- ako príznačné sme zistili: úzkostnosť, emocionálnu instabilitu, neistotu, napätie, dispozície k neurotizmu, problémové citové väzby k rodičom, frustračné tendencie, poruchy sociability, agresívnosť, impulzívnosť v správaní. Možno hovoriť o rozvodových poruchách osobnosti.

Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave, Katedra sociálnej práce

Diplomová práca sa zaoberá problematikou rozpadu, rozvodu manželstva a rozvodovej a porozvodovej starostlivosti detí. Jednou z možností porozvodovej starostlivosti detí je striedavá osobná starostlivosť alebo spoločná starostlivosť. Snažili sme sa vyzdvihnúť dôležitosť striedavej starostlivosti a vysvetliť, za akých podmienok je striedavá starostlivosť pre deti prínosom a naopak v akej situácii mu skôr ublíži. Podrobnejšie sme sa zaoberali mediáciou ako jednou z metód sociálnej práce, ktorá je alternatívou práve pri riešení rozvodových konfliktov. Práca je rozdelená na teoretickú a empirickú časť. Obsahuje štyri kapitoly. V teoretickej časti sa zaoberáme vymedzením základných pojmov ako je rozvod, striedavá osobná starostlivosť, syndróm zavrhnutého rodiča, ale najmä sociálnou prácou s rodinou v procese rozvodu, kompetenciami sociálneho pracovníka a jeho metódami pri práci s rodinou v procese rozvodu. V empirickej časti sme sa zamerali na problémy súvisiace s rozvodovou a porozvodovou starostlivosťou detí, zisťovali sme informovanosť a záujem o striedavú osobnú starostlivosť i názory na danú problematiku. Na základe výsledkov prieskumu sme vypracovali odporúčania a návrhy pre prax.

Tu si môžete prečítať teoretickú časť diplomovej práce a tu prieskumnú časť diplomovej práce od Moniky Šulekovej.

PhDr. Eduard Bakalář, PhDr. Jarmila Klégrová

(časopis Právo a rodina, č. 5/2000 v Českej republike)

 

V advokátskej a súdnej praxi sa pomerne často stretávame so zákonmi, predpismi či smernicami, ktoré sa týkajú maloletých: ich situácie, ich ďalšieho života, ich ochrany apod. Maloletými sa napr. zaoberá:

- Zákon o rodine (výchova detí, rozvod, rodičovská zodpovednosť, výživa, osvojenie, pestúnska starostlivosť, ústavná výchova, ochranná výchova atď.)

- Trestný zákon (opustenie dieťaťa, zanedbanie povinnej výživy, týranie zverenej osoby, únos, obchodovanie s deťmi, ohrozovanie mravnej výchovy mládeže, podávanie alkoholických nápojov mládeži, pohlavné zneužívanie atď.)

- Zákonník práce (pracovné podmienky mladistvých)

- Zákon o sociálnom zabezpečení (pomoc rodinám s deťmi, zaopatrovací príspevok, sirotský dôchodok)

- Školský zákon

- Zákon o zdravotnej starostlivosti

a aj iné úradné opatrenia.

Texty jednotlivých zákonov sú pomerne dobre prepracované, pokiaľ sa zaoberajú vonkajšími, faktickými stránkami veci, napr. kam bude dieťa umiestnené, s ktorým rodičom zostane dieťa v domácnosti po rozvode, či je dostatočný príspevok na výživu apod.

Omnoho menej je v zákonoch písané o detskom svete, detských potrebách, či o predpokladoch zdravého vývoja dieťaťa. O tých by sme mali byť, pri jednaniach o dieťati a pri rozhodovaniach o dôležitých aspektoch jeho ďalšieho života, dobre informovaní. Ale aj to by bylo málo. Predpokladom kvalifikovaných rozhodnutí je ich rešpektovanie a ohľad na ne (napr. pri zverovaní do výchovy u ktorého z rodičov budú tieto potreby viac saturované apod.). Hovoríme teraz nielen do radov advokátov a sudcov a sociálnych pracovníkov, ale tiež do svojich vlastných, teda k psychológom a psychiatrom, najmä však k súdnym znalcom.

Ako nezrelé matky vytesňujú otcov zo života detí
PhDr. Eduard Bakalář, Csc.

Článok sa zameriava na tabuizovaný, ale v rodinách reálne existujúci problém, kedy sa matky s nízkou mierou emocionálnej zrelosti snažia vytesniť otca zo života dieťaťa. Popisuje možné vplyvy i motívy pôsobiace na také matky a taktiež uvádza súčasti vytesňovacieho systému. Zmieňuje sa i o dvoch sesterských stratégiách a to o hyperprotektivite a narcistickom zneužití. Cieľom všetkých troch je výlučné a trvalé vlastníctvo dieťaťa.

JUDr. et Mgr. Milan DUBOVSKÝ

Justičná revue, 62, 2010, č.4, s. 449-466.

Základnou premisou určujúcou záujem maloletého dieťaťa v kontexte dotknutých ustanovení zákona o rodine je právo dieťaťa na rodičovskú výchovu a starostlivosť poskytovanú zásadne oboma rodičmi (čl. 41 ods. 4 Ústavy). V prípadoch rozvodu manželstva je však výkon základného práva každého z rodičov na starostlivosť a výchovu o dieťa limitovaný svojim obsahom a účelom rovnakým základným právom druhého z rodičov. Predmetom štúdie je interpretácia ustanovenia § 24 ods. 1 veta prvá zákona o rodine, rešpektujúca záujem maloletého dieťaťa ako prvoradé axiologické hľadisko, štandardný metodologický rámec a pravidlá ústavno-konformného výkladu práva, oprávňujúce vyslovenie záveru o dostatočnom právnom základe pre rozhodnutia vnútroštátnych súdov o zverení dieťaťa do striedavej osobnej starostlivosti rodičov na čas po rozvode manželstva, v prípadoch, kedy o túto formu osobnej starostlivosti požiada aspoň jeden z rodičov dieťaťa. Zvláštna pozornosť je tiež venovaná implementácii princípu proporcionality do procesu rozhodovania, a to ako "kľúčového konceptu pre aplikáciu základných práv", a zároveň ako objektívneho prvku zabezpečujúceho nestrannosť rozhodovania vnútroštátnych súdov vo veciach úpravy výkonu rodičovských práv a povinností na čas po rozvode manželstva.

Celý článok:

Právo dieťaťa na rodičovskú výchovu a starostlivosť v aplikačnej praxi vnútroštátnych súdov Slovenskej republiky