Mgr. Eva Riečicová

Môj príspevok nemá byť žiadnym kázaním, ani obhajobou našej práce, pretože nie je možné obhájiť prác u každého sociálneho pracovníka zastupujúceho dieťa. Mojou snahou je priblížiť vám prácu sociálneho pracovníka -
kolízneho opatrovníka, myšlienkové pochody, ale často aj osobnostné a profesijné mantinely, na ktoré narážame.

Sociálna práca je profesia založená na hodnotách demokracie a ľudských právach. Našou úlohou je asistovať klientovi pri rozvíjaní jeho schopností, ktoré by mu umožnili vyriešiť jeho individuálne alebo skupinové problémy. Máme podporiť, aby sa s našou pomocou dopracoval pre neho k najlepšiemu riešeniu. A na tejto ceste mu máme byť nápomocní poskytnutím informácií, zabezpečením kontaktov s inštitúciam i, či s jeh o oboznámením sa s nimi a v neposlednom rade, tak máme urobiť bez ohľadu na pohlavie, vek, rasu. Jednoducho povedané bez akýchko ľvek diskriminačných prvkov, bez akýchkoľvek prejavov spojených s predsudkami, či našimi prežitými osobnými skúsenosťami.

Celá naša práca sa má niesť v duchu rešpektovania nezávislosti klienta, jeho oslobodenia od negatívnych životných podmienok, za použitia protidiskriminačných prístupov, dodržiavania demokracie a ľudských práv. Nezabúdajúc na ochranu identity a integrity klienta, pracujúc za jeho spoluúčasti a priviesť ho k jeho sebaurčeniu. Toto všetko hovorí o osobnej zodpovednosti sociálneho pracovníka.

"Zaostrené na dieťa, ktorého záujem je základom"
Výraznou podporou pre adaptáciu dieťaťa / detí na stav, že sa rodičia rozviedli môže byť skutočnosť, že sú bývalí partneri schopní vytvoriť rozvrh budúceho kontaktu s dieťaťom. Pamätajte! U nezosobášených párov je lepšie určiť otcovstvo pred tým, než sa začnete dohovárať na pláne ako ďalej.

(přednáška cochemského soudce Jürgena Rudolpha)

 

 

Vzdělání soudců a obzvláště opatrovnických je velmi špatné. My máme velmi špatné vzdělání a  … a také to ještě není řečeno správně. My totiž dokonce nemáme vůbec žádné vzdělání.  Právnické vzdělání nepracuje dohromady s jinými obory a disciplínami z ostatních důležitých oblastí jako sociologie a psychologie a vede potom k tomu, že mladí lidé dostanou do ruky nástroj, s kterým - a z toho bychom je neměli obviňovat - neumějí vůbec zacházet. A je to nebezpečná zbraň. Také to by se měl člověk naučit, jak s takovou zbraní zacházet se sociální kompetencí. To se ale musí člověk naučit, to nedostal vloženo do kolébky.

 

Já jsem nikdy nechtěl být opatrovnický soudce, musel jsem ale, protože jsem se po mnoha jiných štacích dostal k soudu, u kterého jsem chtěl zůstat. Po reformě zákona o dítěti ale nikdo nechtěl dělat rodinné právo a tak jsem to dostal jako nejmladší soudce z moci prezidijního rozhodnutí starších soudců. Dneska jsem šťastný, že jsem tuto činnost mohl dělal.

 

Je velice důležité upozornit na to, že mě nezajímali ani tak rodiče, mě zajímaly děti. A já jsem považoval z pohledu dítěte ztrátu jednoho rodiče - a lhostejno zda otce nebo matky - za špatnou. To, co jste zažili jako otcové, existuje úplně stejně v těch 10 nebo 15 procentech případů, kdy mají děti v péči otcové. Umí stejně tak dobře mařit, nebo někdy ještě lépe než matky. To je ten boj rodičů jako lidského páru. Zkoušel jsem to pochopit z pohledu dětí. Je to pro ně obrovská ztráta, je to pro děti trauma, když jdou rodiče od sebe. Děti si často dávají vinu samy sobě. Říkají: Když mě má táta rád, pročpak jde potom pryč? Tento zorný úhel mě fascinoval, a bylo mi zcela jasné, že se musí podniknout vše možné, aby zůstala společná péče a společná odpovědnost. Nemám moc rád tento pojem „opatrovnictví", ačkoli se mi jeví lepší než "rodičovská kontrola". Je ale důležité, aby zůstala tato společná odpovědnost, která dle mého názoru ani nemůže být zákonem upravena. To je pro mě fakt a žádný právní problém … ale šlo o to, to opět navodit.

 

Oslo, 25.1.2007 - tisková zpráva norské vlády (Barne-og Likestillingsdepartementet)

Norská ministryně pro Záležitosti dětí a rovnoprávnost (Barne- og Likestillingsdepartementet) Karita Bekkemellem obdržela výsledky první studie, která byla provedena v Norsku na téma střídavá výchova. Jde o jednu z největších empirických studií na toto téma v celé Evropě. "Výsledky nám umožňují nové a jedinečné poznatky o střídavé výchově po rozchodu rodičů a to zážitky jak ze strany rodičů, tak i ze strany dětí", říká Karita Bekkemellem.

"Výsledky studie ukazují, že jak děti tak i rodiče mají velmi positivní zkušenosti s touto úpravou. Výsledky silně oslabují tvrzení, že střídavá výchova je špatným řešením pro děti", říká norská ministryně pro Záležitosti dětí a rovnoprávnost.

Zkušenosti ze Dnů pro střídavou péči

 

Luboš Patera - príspevok zo seminára o striedavej osobnej starostlivosti v Bratislave 3.6.2010

Dobrý den, dámy a pánové,

je mi ctí, že i já mohu dnes před Vás předstoupit a přednést svůj příspěvek.