Po výhružkách, které popisovaly moji smrt, neustálém fyzickém napadání, které se stupňovalo jsem byla nucena se odstěhovat z našeho společného bydliště - bez dcery. Bylo mi řečeno, pokud bych nepřistoupila na rozvod, nebo snad chtěla naši dceru do výchovy, nechá mi manžel zalít nohy do betonu a vhodí do přehrady. 

Splnila jsem všechny manželovi požadavky
přišel rozvod a já jsem svolila se svěřením dcery do jeho péče. Nechala mu náš byt a odešla téměř s prázdnou. Zdálo se, že jsme se na všem „domluvili“, za dcerou jsem až do posledního soudního jednání mohla přijít kdykoliv, měla jsem stále klíče od bytu. Pak nastal obrat, vyměnil zámek a dceru jsem pod různými záminkami neviděla půl roku.
Opět jsem se soudila
Chtěla jsem přesně stanovit náš styk. Dcera moc plakala, když jsem ji vracívala. K otci nechtěla. Křičel na ni, pokud bude brečet, už mě nikdy neuvidí. Jeho nová přítelkyně jí povídala pohádky typu O zlé maceše Ivaně (tak se jmenuji já) a hodné mamince Petře (to je ona).
Navštěvovala jsem ji jednou za 14 dní od pátku do neděle, vánoce se střídaly - lichý a sudý rok, měsíc o prázdninách. 
Věděla jsem o střídavé péči
několikrát jsme si o ní povídaly, obě jsme ji chtěly. Otec i sociální pracovnice jí nebyly nakloněny. Říkali nemám byt, dcera je malá.....
Nyní mám 3+1 v OV, stabilní práci s dobrým platem a prý toto nestačí. Dceři je 10 let a prý je na střídavou péči malá. Mám počkat....Už jsem je ale přestala poslouchat!!
Městský soud v dubnu 2008 rozhodl o střídavé péči. Otec se odvolal. Podala jsem Žádost o předběžné opatření a MS mi optět vyhověl. Celé 3 měsíce probíhala střídavá péče, poté přišlo od Krajského odvolacího soudu zamítnutí střídavé péče. Všichni jsme to nesli těžce, dcera putovala naprosto krutým způsobem k otci. Ráno jsem ji odvezla do školy, ze které se k nám již dle otce nesměla vrátit. Otec mi nedovolil se s ní ani rozloučit.
Dcera chtěla být ve střídavé péči, plakala a prosila mě, abych za nás bojovala.
Našla jsem naprosto úžasnou advokátku, která aniž bychom se kdy viděly mi začala radit do telefonu. Což podotýkám, nedá se říci o každém. Tolik jsem jich obtelefonovala a slyšela - poradenství i po telefonu poskytuji jen za peníze, do toho nejdu, to je předem prohrané.... Paní doktorka mě upozornila na úskalí, která by nás mohla potkat, měla jsem k ní od začátku naprostou důvěru. Vše jsem jí vylíčila, celých 8 let života s dcerou i bez ní. Věděla naprosto všechno. Musím říci, že mě před každým jednáním tak dobře připravila, procházely jsme všechny varianty, které by u soudu mohly nastat.

Byl to těžký rok, výsledek stál za to. 
Máme střídavou péči, za což děkuji oběma dcerám Renatce i Lucince, příteli, JUDr. Iloně Schelleové – mojí advokátce, která nás dovedla k právu podílet se na výchově dcery, možnosti ji rozvíjet a být s ní po stejný čas, jako bude u otce.
Rodiče, kteří surfujete na internetu a nevíte na kterého advokáta se obrátit, ze své zkušenosti doporučuji navštívit stránky www.schelle.cz a oslovit paní doktorku Schelleovou.

Všem Vám přeji hodně sil v boji za práva Vašich dětí i Vás samotných.

I. V.