Ústavný súd ČR sa vyjadril k posúdeniu zdravotného stavu rodiča v súvislosti s jeho schopnosťou vychovávať deti. V bode 26. svojho nálezu I. ÚS 3350/22 sa ÚS ČR takto vyjadril k striedavej starostlivosti a k uprednostneniu materskej školy pred vlastným rodičom:
39. Z napadeného rozhodnutí krajského soudu dále vyplývá, že při rozhodování o úpravě výchovných poměrů k nezletilým krajský soud přihlédl rovněž ke zdravotnímu stavu stěžovatele, jeho zdravotní stav dokonce považoval za jeden ze stěžejních argumentů pro své rozhodnutí, když - na rozdíl od okresního soudu - v odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že "střídavou péči nelze upravit mimo jiné i s ohledem na zdravotní stav otce" (bod 31 rozsudku krajského soudu). Dále krajský soud uvedl, že "byť se otec snažil v průběhu odvolacího jednání navodit dojem, že je v plné kondici, bylo zřejmé, že je svým zdravotním stavem limitován, při chůzi byl nejistý". V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud přihlédl rovněž k názoru nezletilého A. o zdravotním stavu jeho otce, když poukázal na to, že "sám nezletilý uvedl, že otec má málo pohyblivou levou ruku, což bylo patrné i při jednání odvolacího soudu, a nechce, aby otec řídil auto a vozil je do školy" (bod 31 rozsudku krajského soudu). Krajský soud tedy při rozhodování o péči o nezletilé vzal v úvahu rovněž zdravotní stav stěžovatele, který však hodnotil pouze na základě vlastního úsudku s přihlédnutím k vyjádření jednoho z nezletilých dětí. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř., závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí - jako tomu bylo právě v nyní posuzované věci ve vztahu k zdravotnímu stavu otce - vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření; jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Krajský soud však nepřípustně posoudil zdravotní stav otce sám, ačkoli rozhodnutí soudu záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Ke zdravotnímu stavu otce krajský soud neprovedl žádné relevantní dokazování, ani neuvedl, z jakých (případně v řízení provedených) důkazů vycházel, a jak je vyhodnotil. V předmětné věci bylo přitom namístě, aby si krajský soud vyžádal alespoň lékařskou zprávu ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu otce, což však neučinil. Ukázalo-li by se, že taková vyžádaná zpráva je nedostatečná, bylo by třeba ustanovit znalce.
40. Z výše uvedeného vyplývá, že v rozhodnutí krajského soudu absentují dostatečná skutková zjištění o zdravotním stavu stěžovatele a také přesvědčivé vyhodnocení významu k tomu zjištěných skutečností. Krajský soud tak náležitě nezjistil, zda zdravotní stav skutečně stěžovateli brání v péči o nezletilé, a v jakém rozsahu. Na takto nedostatečně zjištěném skutkovém stavu krajský soud založil svůj závěr o nevhodnosti střídavé péče. Právní závěry krajského soudu jsou tak v rozporu s provedenými skutkovými zjištěními a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývají. Tím krajský soud zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností.
Nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3085/22