Od dnešního dne mají slovenské děti naději na lepší život po rozvodu rodičů. V platnost vstupuje zákon o střídavé péči. Je to forma péče, kdy dítě tráví stejný díl času střídavě s otcem i matkou.
V některých civilizovaných státech je střídavá péče uzákoněná již několik desítek let a procento rodičů pečujících o své děti tímto způsobem je velmi vysoké. Nejedná se o nic nového. Prospěšnost střídavé péče pro dítě i pro urovnání konfliktů mezi rodiči, kdy si tito nemohou brát dítě, jako nástroj vydírání druhého rodiče, je obecně známá. Současně tento model péče zásadním způsobem ulehčuje soudům, neboť odpadají spory o výši výživného. Rodiče, kteří se mají možnost na péči a výchově podílet, mnohem ochotněji platí.
Jaké vyhlídky má nyní na začátku své cesty Slovensko? V České republice jsou po deseti letech, od doby, kdy byla tato možnost uzákoněna svěřena do střídavé péče pouhá 3% dětí. Drtivých 90% dětí je svěřeno matkám. Proč se tedy v České republice prosazuje něco, co je v zahraničí vyzkoušené, osvědčené a prospěšné, tak těžko? Nemají čeští otci zájem o své děti? Neumějí se o ně postarat? Jsou naše děti a kultura od skandinávských zemí, USA a Německa, kde je střídavá péče běžná a rozšířená natolik odlišné?
Vůbec ne. Ze své zkušenosti muže, který se o střídavou péči zajímal, usiloval o ni, dosáhl jí proti vůli ženy a již ji 3 roky praktikuje u nyní šestiletého dítěte si dokážu představit, jakým překážkám budou nyní slovenští tatínci čelit. V České republice skutečně jsou porušována práva dětí. Opatrovníci jsou mnohdy spíše opatrovníky matek, než dětí a soudci často svěřují děti ženám jen proto, že tyto se střídavou péčí nesouhlasí, ačkoliv to zákon nevyžaduje. Tatínci se bojí žádat o svěření dítěte do své péče, protože ze všech stran slyší, že proti ženám nemají šanci. Žena, jíž je dítě svěřeno, může otci beztrestně odpírat i víkendový kontakt s dítětem řadu let. Paradoxně neplacení alimentů je v ČR trestným činem. Proto vznikají skupinky mužů odmítajících výživné platit, když ani nemohou svoje děti vídat a na výchově se podílet. (www.k213.cz). Správně upozorňují, že vše nelze přepočítávat na peníze. Proto se tak mnoho otců usilovně domáhá střídavé péče, která jediná kontakt dítěte a otce zajistí v ČR. Co na tom, že český tatínek vyhraje časem u mezinárodního soudu? A zatímco ukradenou, po letech nalezenou věc původnímu majiteli vrátí, unesené dítě často již únosci zůstává. Je na něj přece již zvyklé! Argumentuje se zájmem dítěte. Proč ho stresovat další změnou prostředí a znovupřivykáním na biologického tatínka?
Ke škodě českých dětí se střídává péče v České republice prosazuje pomalu. Nechci tvrdit, že je to způsobené pouze faktem, že v pozicích lídí, kteří o budoucnosti dětí po rozvodu rozhodují (soudci, sociální pracovníci, soudní psychologové) jsou v drtivé (více než 90%) ženy, ale je to dáno především jejich vzděláním a informovaností, dále stavem české justice, vymahatelností práva a těžkou přezkoumatelností jejich rozhodnutí ztíženou skutečností, že žádný (žádná) z nich skoro vůbec nenese hmotnou zodpovědnost za případnou špatně odvedenou práci.
Kolik soudních psychologů, soudců a sociálních pracovníků studovalo střídavou péči v zahraničí, četlo fundované průzkumy na toto téma, seznámilo se s konkrétními případy střídavé péče a jejím pozitivním vlivem na děti? A kolik peněz dal náš stát na zhotovení opravdu solidních průzkumů, aby následně vzdělal svoje zaměstnance? Mám střídavou péči 3 roky a myslím, že mám pár zkušeností. Zatím se žádná vládní struktura o moje zkušenosti nezajímala. Odpůrcům střídavé péče, v naprosté většině případů zhrzeným ženám chci vzkázat: Jste teoretici. Možná o střídavé péči přemýšlíte, možná vás žene obava, že nedokážete bez dítěte týden být, možná chcete jen potrestat chlapa, který Vás naštval. Nemusím si "peklo stěhování", jak nedávno řekl český soudce Holcman představovat, protože to "stěhování" se synem už 3 roky zažíváme. Střídavá péče funguje, dokonce i přes nesouhlas jednoho z rodičů k celkovému prospěchu dítěte. Vy máte představy, já mám zkušenosti. Odpusťte si poznámky o pekle, které pro dítě prý představuje časté "stěhování, pendlování" a podobné nesmysly. Dítě si věci nestěhuje, přechází ze známého do známého prostředí, jeho domov netvoří věci, ale lidé, se kterými se cítí dobře a bezpečně. Nestresuje ho to, bere to automaticky, jako vy třeba chození do práce a z práce. Jistě není střídavá péče ideální, představuje však řádově menší zlo, než ztráta jednoho rodiče a jeho vlivu na výchovu.
My Češi máme zvláštní vlastnost. Nechceme se do ničeho plést, nechceme vyčnívat, chceme dělat věci tak, jak jsme zvyklí a nemít problémy. "Nehas, co tě nepálí". Pokud už máme dospět ke změnám, potřebujeme jít vlastní dlouhou a klikatou cestou, abychom nakonec zjistili, že jsme tam, kde jsme mohli být už dávno, pokud bysme se jen trochu nechali inspirovat u zkušenějších sousedů. Přejme tedy bratrům Slovákům, jejich dětem, aby cesta ke střídavé péčí byla u nich méně klikatá.
Přivítat střídavou péči můžete dnes v Bratislavě ve 13 hodin v podpalubí na Tyršově nábřeží. Více na www.striedavka.sk
Petr Cihlář