Vážení senátoři, můj syn byl před 4 lety překvapivě a zcela výjimečně svěřen ve věku dvou a půl let do střídavé péče proti vůli matky. Překvapivě pro všechny, kteří znají dnešní praxi svěřování dětí téměř výhradně matkám. Po několika letech byl případ znovu otevřen a bylo shledáno, že syn dobře a spokojeně prospívá. Střídavá péče byla ponechána.

Konkrétních dětí, které ve střídavé péči nařízené proti vůli matky prokazatelně prosperují, je mnoho. Přijmeme-li tento fakt, musíme rovněž přiznat, že u mnoha jiných dětí, kde se soud střídavou péčí vůbec nezabýval (neboť mu to zákon nepřikazuje) a svěřil je do výhradní péče matky, byly děti poškozeny. Jinými slovy, soud nechránil zájem dětí, ale matky!

Konkrétních dětí, které ve střídavé péči nařízené proti vůli matky prokazatelně prosperují, je mnoho. Přijmeme-li tento fakt, musíme rovněž přiznat, že u mnoha jiných dětí, kde se soud střídavou péčí vůbec nezabýval (neboť mu to zákon nepřikazuje) a svěřil je do výhradní péče matky, byly děti poškozeny. Jinými slovy, soud nechránil zájem dětí, ale matky!
Je pokrytectvím argumentovat, že Staňkova novela je ústupkem zájmu rodičů na úkor zájmu dětí. Odpůrci střídavé péče jsou příznivci svěřování dětí matkám bez prošetřování zájmů dětí. Naopak, novela znemožňuje soudcům jednat v zájmu jednoho rodiče a nutí je zabývat se zájmem dítěte. Nesprávně bývá novela nazývána novelou o střídavé péči. Je novelou o řádném zkoumání zájmů dítěte, a proto by ji měli podpořit především ti, kteří zájmem dítěte argumentují.
Liché je rovněž tvrzení, že novelu nepotřebujeme. Podívejme se kolem sebe. Lidé, kteří proti střídavé péči lobují, nesou zodpovědnost za současný katastrofální stav. Česká republika vede žebříčky v rozvodovosti, počtech dětí v ústavech, nízké porodnosti. Ženy kolem třiceti jen těžko hledají muže ochotného založit rodinu. Generace singles. Ženy nechtějí partnera, který se drží za sukni mámy, jež ho sama vychovala. Přesto je neúplná rodina s matkou a dětmi současným trendem! Přestaňme produkovat generace "mamánků". Začněme pečlivěji zvažovat, zda by o něco málo více dětí nemohlo být vychováváno i otcem. Víkendový styk k tomu nestačí. Máme dobré otce, kteří mají o děti zájem, chtějí je vychovávat a dokáží se o ně postarat stejně tak, jako ženy. Dáme-li jim šanci, pomůžeme paradoxně také budoucím ženám, které nemohou najít partnera pro založení rodiny.
Vím, že kdo neprožil utrpení upření možnosti vychovávat vlastní dítě, být s vnoučetem, těžko to pochopí. Novela nevnutí střídavou péči rodiči, který o výchovu zájem nemá. Je o šanci pro asi 20 % dětí, které by v ní mohly prospívat, ale jsou svěřeny matce. Otcové se ke střídavé péči nehlásí často z obavy, že ženu popudí. Vědí, že nemají šanci. Náprava poměrů ve společnosti začíná nápravou poměrů v rodině. Rodina je základem společnosti a vaše ano je jen začátkem. O zbytek se musí postarat tátové. Střídavou péči totiž není problém rychle zrušit, pokud se neosvědčí.
V mém případě soudce zájem dítěte hledat nemusel, ale naštěstí ho hledal a našel ve střídavé péči. Dnes téměř po 4 letech všichni vědí, že udělal dobře. Přitom stačilo, aby uvěřil matce, že právě ona zná zájem dítěte nejlépe, chrání ho a dítě jí svěřil do péče. Syn by přišel nejen o tátu, ale také příbuzné z jeho strany, dědečka a babičku. Současná podoba zákona neukládá soudci povinnost se zájmem dítěte zabývat. Avšak stejně, jako není zájem otců vždy shodný se zájmem dětí, nemusí s ním být v souladu ani zájem matek. To je třeba si přiznat. Odpůrci střídavé péče správně tuší, že budou-li se muset soudy zájmem dítěte v individuálních případech zabývat, skončí větší procento dětí ve střídavé péči.
Obracím se, senátoři a senátorky, na vás, jako na otce, matky, dědečky a babičky. Podpořte zkoumání zájmů dětí a bude-li to pro ně vhodné, třeba i nařízení střídavé péče. Podpořte zítra novelu zákona o rodině. Není to změna zásadní, přesto však mnoha dětem, mužům i ženám pomůže.
Petr Cihlář
otec se střídavou péčí, podnikatel a bloger

Je pokrytectvím argumentovat, že Staňkova novela je ústupkem zájmu rodičů na úkor zájmu dětí. Odpůrci střídavé péče jsou příznivci svěřování dětí matkám bez prošetřování zájmů dětí. Naopak, novela znemožňuje soudcům jednat v zájmu jednoho rodiče a nutí je zabývat se zájmem dítěte. Nesprávně bývá novela nazývána novelou o střídavé péči. Je novelou o řádném zkoumání zájmů dítěte, a proto by ji měli podpořit především ti, kteří zájmem dítěte argumentují.

"(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte.”

Tak zní nové znění odstavce 2 § 26 zákona o rodině, jehož novelu včera ve třetím čtení schválili po dramatickém hlasování čeští poslanci.

Tak zní nové znění odstavce 2 § 26 zákona o rodině, jehož novelu včera ve třetím čtení schválili po dramatickém hlasování čeští poslanci.
Původní znění bylo:
"(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby."
Na první pohled vidíme, že změna není vůbec dramatická a neznamená žádné automatické nařizování střídavé péče. Naopak, soudce musí nyní střídavou péčí v individuálních případech zabývat a zájem dítěte bedlivě zkoumat. Odpůrcům střídavé péče, kteří se zájmem dítěte oháněli, by tedy neměla novela v tomto směru vůbec vadit. Vadila.
Byť se jedná jen o malý krůček vpřed, je maximem možného. Předsudky, že dítě patří k matce, jsou hluboce zakořeněny v naší společnosti a uměle přiživovány soukromými spolky, které se na rozvodovém průmyslu, tedy tahanicím o děti a majetek, přiživují. Hraje se totiž o velké peníze. Odhaduje se, že miliardu ročně. Peníze plynou z peněženek otců a státní kasy do kapes advokátů, znalců, psychologů, krizových pracovníků i exekutorů.
To, jak pracně ke schválení došlo, jak nesmyslně a demagogicky argumentovali odpůrci novely,  nás jen utvrzuje v potřebnosti takové úpravy. Neměli bychom polevit. Pojem "zájem dítěte" není nikde definován a jeho účelový výklad bude dále zneužíván pro zamítnutí střídavé péče i tam, kde ji důrazně doporučí sociální odbor i psycholog, jako v případě pana Ruska v Brně před 2 dny. Česká republika je stále jednou z mála zemí, kde je zanedbání povinné výživy (neplacení výživného) trestným činem. Výživné se vyměřuje odhadem, odpasu a často "za trest". Bývá likvidační, bývá malou domů matce a exekutorovi, když už se nelze střídavce jinak vyhnout. Čeká nás ještě hodně práce. Těm, kteří novelu podpořili, děkuji,

Původní znění bylo:

"(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby."

Na první pohled vidíme, že změna není vůbec dramatická a neznamená žádné automatické nařizování střídavé péče. Naopak, soudce se musí nyní střídavou péčí v individuálních případech zabývat a zájem dítěte bedlivě zkoumat. Odpůrcům střídavé péče, kteří se zájmem dítěte oháněli, by tedy neměla novela v tomto směru vůbec vadit. Vadila.

Byť se jedná jen o malý krůček vpřed, je maximem možného. Předsudky, že dítě patří k matce, jsou hluboce zakořeněny v naší společnosti a uměle přiživovány soukromými spolky, které se na rozvodovém průmyslu, tedy tahanicích o děti a majetek, přiživují. Hraje se totiž o velké peníze. Odhaduje se, že miliardu ročně. Peníze plynou z peněženek otců a státní kasy do kapes advokátů, znalců, psychologů, krizových pracovníků i exekutorů.

To, jak pracně ke schválení došlo, jak nesmyslně a demagogicky argumentovali odpůrci novely,  nás jen utvrzuje v potřebnosti takové úpravy. Neměli bychom polevit. Pojem "zájem dítěte" není nikde definován a jeho účelový výklad bude dále zneužíván pro zamítnutí střídavé péče i tam, kde ji důrazně doporučí sociální odbor i psycholog, jako v případě pana Ruska v Brně před 2 dny. Děti se dál budou brát spořádaným otcům a svěřovat duševně nemocným nezaměstnaným matkám, jak to předvádí sociální odbor v Brně - Vinohrady. Česká republika je stále jednou z mála zemí, kde je zanedbání povinné výživy (neplacení výživného) trestným činem. Výživné se vyměřuje odhadem, od pasu a často "za trest". Bývá poslední ranou otci, který vše ztratil, bývá malou domů matce a exekutorovi, když už se nelze střídavce jinak vyhnout. Čeká nás ještě hodně práce. Těm, kteří novelu podpořili, děkuji.

Podporujme všechny, kterým záleží na tom, aby soudy nedělaly z dětí polosirotky a z mužů jejich občasné návštěvy a chodící peněženky. Podporujme matky, které jsou s dětmi samy. Pranýřujme muže, kteří o svoje děti nemají zájem, těch slušných a zopodvědných rodičů, bez rozdílu pohlaví, kteří svoje děti nechtějí navštěvovat, ale vychovávat, těch si prosím važme. Je třeba jim to umožnit a podporovat je v tom, ne jim bránit. Děti potřebují lásku a péči obou rodičů, třeba i po rozchodu střídavě.

Petr Cihlář

Dobrý den

Střídavá péče, nebo ne? Tohle je otázka, kterou si klade asi každý rozvedený pár. Víte, nejlepší je podívat se na to ze strany dítěte, uvědomit si, co je pro něho vlastně nejlepší a podle téhle myšlenky si teprve odpovědět.

Je mi 16 let. Rodiče se rozvedli, když mi byly 3 roky. Každý si našel jiného partnera, ale zbývala otázka, co se mnou? Můžu rozhodně říct, že každý z rodičů pro mě chtěl vždy to nejlepší. Jenže nastal okamžik, kdy se o mě začali přetahovat a vrývat mi do hlavy, že to vlastně on je pro mě ten lepší. Začali mě rozmazlovat. Nakonec se dohodli, že budu u matky 20 dní, u otce 10 dní.

Zkrátka, měla jsem štěstí, že i po rozvodu a řekla bych nesnesitelných hádkách spolu moji rodiče nadále komunikovali jako normální lidé. Domluvili se na všech důležitých a potřebných věcech. Takhle to bylo do mých 15 let, kdy jsem začala mít pocit, že o takových věcech mám právo rozhodovat sama. Od nového roku jsem u otce stejně jako u matky. Opět se rodiče s klidem a s rozumem dohodli. Proč? Protože chtěli, abych se měla opravdu nejlépe a měla věci tak, jak opravdu chci.

Proto bych vám, kteří bojujete o to mít dítě pouze ve své péči, chtěla vzkázat: Zamyslete se nad sebou a položte si otázku, co je vlastně nejpřínosnější a nejlepší pro vaše dítě. Střídavá péče má spoustu výhod, například mám náhled do dvou rodin najednou. Můžu si vzít ponaučení i příklady vedení domácnosti do života. Vždy jsem se přizpůsobila novému kolektivu. Ale nejdůležitější je, že mám tátu i mámu, na které se můžu kdykoliv obrátit.

Kristýna Fialová, 16 let

 

O střídavé péči se v poslední době hodně mluví. Je pro dítě prospěšná či škodlivá? Oficiální průzkumy v České republice neexistují. O to důležitější je hodnocení samotného OSPOD - sociálního odboru.

Mezi odpůrci střídavé péče jsou v drtivé většině lidé, kteří s ní nemají praktické zkušenosti. Ani nemohou mít. Tak málo je v našem státě střídavá péče rozšířená. Zkuste oslovit učitelky mateřských škol, s kolika případy střídavé péče se setkaly. Naprostá většina z nich se se střídavou péčí vůbec nesetkala. U psychologů a znalců je to podobné. Ačkoliv je po nich vyžadováno odborné stanovisko a názor, je pro ně obtížné tuto problematiku studovat. U případů, na kterých se podíleli, jim navíc chybí zpětná vazba.

V polovině roku vydal sociální odbor v Brně na žádost soudu výchovnou zprávu, kde hodnotí asi tříleté fungování střídavé péče a její dopady na šestiletého chlapce.

V této zprávě pracovnice OSPOD mimo jiné uvádí: "Z našeho spisu a provedených šetření vyplývá, že chlapec dobře prospívá po všech stránkách, jeví se jako bystré a spokojené dítě.

Dle zprávy mateřské školy, zpracované v lednu letošního roku (2010), je nezletilý pohodové a bezproblémové dítě, ve vztahu k dětem přátelský a vždy ochotný pomoci, dosavadní vývoj odpovídá věku ....

Taktéž dětská ošetřující lékařka hodnotí péči obou rodičů jako dobrou, vztah dítěte k oběma rodičům se jeví lékařce jako velmi pěkný ....

Z výše uvedeného vyplývá, že střídavá péče se jeví pro dítě jako vyhovující ..."

Ano, vidíme, jak dobře ve střídavé péči prospívá dítě, jehož rodiče se na ní nedohodli, byla tedy nařízena proti vůli jednoho z nich. Navíc v situaci, která podle mnohých střídavou péči dokonce vylučuje! Vypovídající hodnotu zprávy ještě podtrhuje fakt, že střídavá péče o nezletilého začala v době jeho necelých tří let, takže prakticky nezažil nic jiného. Jeho hodnocení je dnes takové, že může bez nadsázky být vzorem i pro mnohé děti z úplných rodin.

Važme si otců, kteří od dětí neutíkají, ale chtějí se podílet na jejich výchově. Střídavá péče dětem nevadí, vadím jen některým rodičům, kteří chtějí mít dítě sobecky jen pro sebe a nehledí příliš na jeho skutečný zájem. Každé dítě potřebuje oba rodiče. Odsouzením rodiče k víkendovým návštěvám se výchovný efekt ztrácí. Střídavá péče by měla být nařízena automaticky všude tam, kde se rodiče nedokážou dohodnout, oba mají o děti zájem a jsou výchovně způsobilí.

Petr Cihlář

"V manželství nenarodil tří a půl kletý syn". To není můj překlep, ale přesná citace PhDr. Jiřího Mezníka, soudního znalce z oboru psychologie dospělých, dětí a mladistvých.

V době, kdy se vášnivě debatuje o podobě novely zákona o rodině pana poslance Staňka, ozývají se nespokojení otcové, kterým staronový pojem "zájem dítěte" leží v žaludku. Není divu. Tento pojem není nikde definován a jeho výklad se za drahé peníze při každém sporu o děti individuálně hledá. Přesněji řečeno, hledá ho soudní znalec. Nespokojení otcové z praxe znají špatnou kvalitu práce mnohých soudních znalců a jejich práci označují za chránění zájmů matek, přičemž se zájmem dětí jen zašťiťují.

Kvality soudních znalců si všímá i ministr Jiří Pospíšil. Cituji z článku na e15.cz: „Znalecké posudky dnes často rozhodují o výsledcích sporů, znalci ale za ně nenesou dostatečnou odpovědnost. Klíčové je, že v možné přestupky budou konkrétně vymezeny,“ řekl Pospíšil. Na velmi špatnou práci znalců v minulosti opakovaně upozorňoval bývalý ombudsman Otakar Motejl. „Případy, kdy soudní znalci pochybili, mívají často za následek zpackaný lidský život,“ řekl už před čtyřmi lety Motejl. Tehdy vyzval ministerstvo, aby „konečně začalo řešit jeden z nejpalčivějších problémů české justice“.

Posílením institutu střídavé péče chce pan poslanec Staněk pomoci odstranit v české společnosti anomální stav spočívající v nepřirozeně vysokém procentu dětí, které jsou po rozchodu rodičů svěřeny matkám.

Jak tyto organizace argumentují? Především zájmem dítěte. Tento pojem však není nikde definován. Je abstraktní a pod ním si může každý představit co se mu hodí. Někteří psychologové na stranách těchto ženských spolků tvrdí, že střídavá péče není dětem prospěšná.

Ponechám-li stranou fakt, že ti to kritici nemají téměř ve 100% případech se střídavou péčí žádnou zkušenost (nemohou mít, tak málo je rozšířená), tak se musím ptát, jakou lepší alternativu, než střídavou péči dítě po rozvodu rodičů má. Podle českých soudů je to v 90% případů výlučná péče matky. Otec je zde z výchovy vyloučen.

V tomto ohledu jsou zajímavé poznatky ze zahraničí. Průzkumy zde prováděné hovoří jednoznačně o negativních důsledcích svěření dítěte do výlučné péče matky, při kterých je pro děti:

Věčným průvodcem sporů o děti i termínem použitým v novele je "zájem dítěte". Tento pojem však není nikde definován. Je abstraktní a pod ním si může každý představit co se mu hodí. Někteří psychologové na stránkách ženských spolků tvrdí, že střídavá péče není dětem prospěšná. V názorech psychologů i výkladu pojmu zájem dítěte jsou však velké rozdíly.

<pPetr Cihlář

Na téma střídavé péče se v české společnosti v poslední době čím dál více hovoří. Stejně, jako v případě naší podivné privatizace a éry vlády průměrných ekonomů rádoby světového formátu, jdeme navzdory zkušenějšímu světu, jeho vzoru a radám svou vlastní cestou, abychom pak zjistili, že je to všechno jeden velký omyl, oklika nebo zlodějna.

Střídavá péče se u nás prosazuje váhavě a pomalu. Přitom je dávno prokázáno mnoha studiemi i zkušeností několika desetiletí fungování v zahraničí, že je střídavá péče (zvaná střídavka, anglicky shared custody) nejlepší forma uspořádání rodinných vztahů v případě, kde není možné společné soužití otce, matky a dětí. Střídavá péče znamená, že je dítě střídavě stejný čas u otce a u matky. Je totiž pokračováním rodiny, zachováním důležitého mužského i ženského vzoru ve výchově dětí a výrazným usnadněním péče o ně. V zahraničí je proto mnohem rozšířenější a využívanější, než v této oblasti zaostalé České republice. Zde zatím objevujeme jinde objevené.

Z pozice člověka, který již více než tři roky formou střídavky o šestiletého syna pečuje si troufám tvrdit, že malé děti se střídavou péčí žádné problémy nemají. Potvrzuji výsledky zahraničních studií. Aspoň prozatím se můj syn vyvíjí podle všeho zdravě, je bezproblémový, ví co má a váží si toho. Na otázku, jaká má doma zvířátka odpovídá, že andulky a pejska. Neříká, že u tatínka andulky a u maminky psa. Také neřeší u koho se mu líbí víc nebo koho má raději. Řešit to naštěstí nemusí a nechce. Nemusí srovnávat nesrovanatelné a lámat si hlavu, jestli je pro něj důležitější pravá ruka nebo levá noha. Oba údy jsou pro něj stejně důležité a žádný nechce postrádat stejně, jako nechce postrádat tatínka nebo maminku. U obou se mu líbí stejně a má oba stejně rád.

Celý článok si môžete prečítať na http://petrcihlar.blog.idnes.cz/c/161630/Stridava-pece-detem-nevadi.html