Z rozsudku Krajského súdu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci č. 36Co 261/2016:
II. Pokud oba rodiče projevují o dítě skutečný zájem a chtějí jej mít v péči a zároveň oba naplňují relevantní objektivní kritéria ve zhruba stejné míře, čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Evropské úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte vytváří presumpci ve prospěch střídavé péče. Tuto presumpci lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí pádné důvody, mající oporu v ochraně nejlepšího zájmu dítěte. Mezi tyto důvody patří například specifický zdravotní či psychický stav dítěte, v jehož důsledku by střídavá péče představovala pro dítě nepřiměřenou zátěž, velmi velká vzdálenost bydlišť rodičů, a to zejména v případech, kdy by tato velká vzdálenost mohla zásadním způsobit narušit školní docházku dítěte. Ve výjimečných případech může být důvodem k vyloučení střídavé péče i nevhodná či vůbec neprobíhající komunikace mezi rodiči, avšak nemůže se tak stát, aniž by se soudy pokusily zjistit příčinu stávajícího stavu komunikace a tento stav za pomocí vhodných opatření napravit a zlepšit. Dítě by pak mělo být svěřeno zásadně do péče toho z rodičů, který je více nakloněn ke komunikaci s druhým rodičem a který nebude bránit jeho styku s druhým rodičem.
Fakt, že matka proti otci vznáší řadu výhrad a nesouhlasí se střídavou péčí, nemůže být podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2482/13) důvodem pro který by střídavá péče měla být v daném případě vyloučena.
Odvolací soud však zdůrazňuje, že pokud by matka odmítala komunikaci s otcem v záležitostech týkajících se péče o nezletilé, vystavuje se nebezpečí, že soud shledá střídavou péči nefunkční a pak přichází v úvahu výlučná péče toho z rodičů, který se v tomto směru chová odpovědněji a je schopen druhého rodiče respektovat.
Celý text rozsudku si môžete prečítať na http://www.striedavka.sk/01_custom_content/rozsudky/RozsudekKSUL36Co261_2016.pdf