Oslo, 25.1.2007 - tisková zpráva norské vlády (Barne-og Likestillingsdepartementet)
Norská ministryně pro Záležitosti dětí a rovnoprávnost (Barne- og Likestillingsdepartementet) Karita Bekkemellem obdržela výsledky první studie, která byla provedena v Norsku na téma střídavá výchova. Jde o jednu z největších empirických studií na toto téma v celé Evropě. "Výsledky nám umožňují nové a jedinečné poznatky o střídavé výchově po rozchodu rodičů a to zážitky jak ze strany rodičů, tak i ze strany dětí", říká Karita Bekkemellem.
"Výsledky studie ukazují, že jak děti tak i rodiče mají velmi positivní zkušenosti s touto úpravou. Výsledky silně oslabují tvrzení, že střídavá výchova je špatným řešením pro děti", říká norská ministryně pro Záležitosti dětí a rovnoprávnost.
Studie ukazuje, že rodiče, kteří již v době soužití pečovali přibližně stejně o dítě, mají větší tendenci volit střídavou výchovu po rozpadu soužití. "Rozdělení péče o dítě (mezi oba rodiče) zvýrazňuje, že jde o dobrou investici do budoucnosti na různých úrovní. Výsledky dokazují, že společná péče o dítě snižuje konfliktní potenciál mezi rodiči a zajišťuje dětem dobrý kontakt s oběma rodiči i po rozchodu rodičů", uvádí dále Karita Bekkemellem.
Studii vytvořil norský Institut pro výzkum společnosti (Institutt for samfunnsforskning - ISF). Jak zkušenosti rodičů tak i dětí s dvojím bydlištěm jsou součástí této studie, které se zúčastnilo 527 rodičů. Část studie se dále věnuje interview s 42 dětmi ve věku od 8 do 18 let. Děti odpovídají jednoznačně, že dvojí bydliště jim nepůsobí žádné problémy, že se cítí stejně doma na obou místech a že si přejí mít dvě bydliště aby měly bližší kontakt s oběma rodiči.
"Všimla jsem si, že rozhodnutí o dvojím bydlišti dětí z velké části padlo ze strany rodičů, ale také jsem si všimla, že děti nerady rozhodují o tom, kde mají bydlet - takže převážná většina z nich je spokojena s tou volbou, kterou udělali rodiče", říká ministryně. Počet rodičů, kteří se rozhodli pro střídavou výchovu, se výrazně zvýšil v posledních letech (Poznámka překladatele: V roce 2004 vstoupil v Norsku v platnost zákon, který umožňuje dvojí stálé bydliště dítěte. Zákon se nevztahuje jen na registraci bydliště dítěte, ale i na související zákony, jako například přídavky na dítě, odpisy z daní, možnost získat místo pro dítě v subvencované státní mateřské školce, řešení školní docházky, alimenty apod.)
Paní Bekkemellem nyní povolala veřejnou komisi, která má prozkoumat "Barneloven" (norský zákon o dítěti) s důrazem na řešení situace dítěte po rozchodu rodičů. "Důležitým tématem je též souvislost mezi ekonomickou situací rodičů po rozchodu a vliv této situace na bydliště dítěte či kontakt k dítěti. Většina dětí chce mít i po rozchodu rodičů nejlepší možný kontakt s oběma rodiči", doplňuje Karita Bekkemellem.
(Poznámka překladatele: norský zákon o dítěti "Barneloven" odpovídá částečně českému zákonu o rodině. Na rozdíl od českého zákona je logicky uspořádán - s právní postupností a řečí srozumitelnou i pro laika. Je mnohem detailnější a obsahuje mimo možnosti dvojího bydliště dítěte i variantu kontaktu rodiče k dítěti. Varianta tohoto "běžného" kontaktu řeší jak normální pracovní týdny, tak i státní svátky - s důrazem na tradiční rodinné svátky jako vánoce či velikonoce, školní prázdniny a dovolené rodičů. Lidově se mluví též o minimální variantě kontaktu s dítětem.)
Linky:
http://www.barneombudet.no/cgi-bin/barneombudet/imaker?id=28413
Prezentace studie při jejím předávání norskému Ministerstvu pro dítě a rovnoprávnost
Kristin Skjorten, ISF (Institut pro výzkum společnosti - Institutt for samfunnsforskning)
V posledních letech rapidně stoupl počet rodičů, kteří se rozhodli pro střídavou výchovu dětí po rozchodu rodičů. Jaké zkušenosti mají rodiče a děti s takovým organizováním běžných dnů? Co je charakteristikou rodičů se střídavou výchovou a jak se vyrovnávají děti s dvojím bydlištěm? Norská kniha "Delt bosted for barn" (Dělené bydliště dětí) odpovídá na tyto otázky na základě průzkumu mezi rodiči a na základě provedených interview s dětmi.
První část knihy se zabývá zkušenostmi rodičů se střídavou výchovou. Rodiče, kteří se zúčastnili průzkumu byli zjištěni na základě registru Norského sociálního zajištění, na základě dělení sociálního pojištění na dítě, což je legální v tomto případě na základě zákonů země. Podle našich výpočtů obsahuje tento registr třetinu všech rodičů s děleným bydlištěm dětí. 1) Hrubý výběr se týkal tedy 965 rodičů, z niž 55% se zúčastnilo průzkumu.
V druhé části uvádíme zkušenosti dětí se střídavou výchovou a zde jsme provedli interview se 42 dětmi ve věku 8 - 18 let. Výběr byl proveden dle škol, celkem 17 chlapců a 25 dívek a šlo o školy jak v jednom velkém městě tak i o školy v malém městě ve východní části země. Polovina dětí navštěvuje "školy pro děti" (1-6 třída), 16 dětí školy pro mladistvé (7-9 třída) a 5 dětí se nachází na školách, které následují základní školu.
Jaká je zkušenost rodičů a dětí se střídavou výchovou?
Čtyři z pěti rodičů jsou toho názoru, že střídavá výchova funguje dobře ohledně dítěte. Stejný počet je i toho názoru, že střídavá výchova funguje dobře i pro ně samotné. To znamená, že rodiče, kteří se zúčastnili výzkumu, z převážné většiny mají positivní zkušenost se střídavou výchovou. 2) Většina rodičů je spokojena se spoluprácí s druhým rodičem a jen 12% uvedlo, že spolupráce s druhým rodičem ohledně střídavé výchovy je špatná, nebo že žádná spolupráce neexistuje. Dvě třetiny rodičů (67%) má navzájem spolu kontakt nejméně jednou týdně a většina má také kontakt s dítětem, i když se dítě nachází u druhého z rodičů, který je v rámci střídavé výchovy na řadě. Oba rodiče jsou většinou aktivní ohledně sledování aktivit dítěte ve škole a ve volném čase, 84% sledují školní aktivity a 74% aktivity ve volném čase dítěte. Dále jsme zjistili, že tito rodiče většinou volí bydliště navzájem v blízkosti, polovina (48%) se nachází od sebe ve vzdálenosti, kterou může dítě ujít pěšky. Dalších 45% rodičů má od sebe bydliště do půl hodiny autem či jiným dopravním prostředkem. Výrazně málo rodičů bydlí od sebe delší vzdálenosti než zde uvedené. 3)
Mimo to, že by vzdálenost mezi rodiči neměla být příliš velká, vyžaduje střídavá výchova, aby oba rodiče měli bydliště, které odpovídá požadavkům a pohodlí dítěte. Rodiče, kteří se zúčastnili našeho výzkumu, mají většinou velmi dobré bydliště, především rodiče, kteří bydlí s novým partnerem/partnerkou. Více jak polovina těchto rodičů bydlí ve velkých jednorodinných domech. Z rodičů, kteří bydlí bez nového partnera/partnerky, měli otcové mnohem větší domky než matky. Celých 64% otců co žijí sami bydlí ve velkých jednorodinných domech oproti 29% matek, které žijí bez partnera. Ukázalo se, že otcové častěji zůstávají v původním společném bytě/domě než matky.
Nezávisle na posuzování standartu bydlení vzniká dojem, že oba rodiče kladou důraz na to, aby domácí zázemí poskytlo co nejlepší předpoklady pro život dětí ve dvou domovech. Ale samozřejmě je udržování dvou ekvivalentních domovů finančně náročné a i přes to že počet rodičů s vysokoškolským vzděláním je u rodičů se střídavou péčí dvakrát tak vyšší v porovnání s rodiči, kteří žijí dohromady a se samostatně vychovávajícími matky, nemají rodiče kteří praktikují střídavou výchovu lepší ekonomickou situaci než jiní rodiče po rozvodu. Dokonce matky, které se podílí na střídavé výchově mají častěji problém ohledně běžných výdajů než samostatně vychovávající matky.
Skrz dostačující podmínky bydlení a blízkostí obou domovů uskutečnili rodiče podmínky, aby oba dva domovy fungovaly dobře i pro děti. Zároveň stojí za povšimnutí, že to právě byly děti, kdo se výrazně podílel na tom, aby dělení bydlení bylo úspěšnou koncepcí bydlení. Děti, které jsme se dotazovali, vyprávěly o různých problémech, se kterými se setkávají a jak je zkouší řešit. Zjistili jsme, že hnací sílou a motivací, která stála za nasazením dětí za tuto věc, bylo jejich přání být stejný čas jak s otcem tak i matkou. Přejí si být částí denního běžného života v domově obou rodičů. Pro tyto děti to není tak, že by bylo jen jedno místo, které považují za domov. Jsou součástí obou domovů, jsou uznávané v obou domovech a zažijí, že mají samozřejmě místo jak u táty tak i u mámy. Část dětí potřebovala určitou dobu, než zvykly na dva domovy. A přesto že mnohé děti zažijí, že postupně se řeší praktické denní problémky dvojího bydliště, je to pro ně stěhování přesto zátěž navíc. Dále si některé děti zvykají na nové rodinné příslušníky.
V průzkumu jsme zjistili, že 45% rodičů se střídavou výchovou má nového manžela/manželku nebo partnera/partnerku. Polovina z nich má vlastní dítě/děti do 18ti let. Třetina rodičů s novým partnerem má s nim i společné dítě. Nevlastního rodiče následuji tedy "nevlastní" sourozenec či "poloviční" sourozenec. Pro některé z dětí je nová rodina positivním zážitkem a změnou v denním životě. Jiné z dětí zažívají nevlastní rodiče a sourozence jako zátěž a mají pocit, že se vlastní matka či otec nedostatečně věnují a věnují jim málo pozornosti. Rodinná situace s nevlastním rodičem a eventuálními nevlastními sourozenci nabízí výzvy, jako například jakou pozici zaujme nevlastní rodič. Je důležité nepodceňovat výkon, který musí jak rodiče tak i děti vložit, aby velká rodina se stala dobře fungující domovskou bází.
Převážná většina rodičů a dětí z našeho výzkumu zvládla vytvořit dobré a rovnocenné domovy pro děti. Tři čtvrtiny rodičů má spolu přátelský vztah, výborně navzájem spolupracují a jsou spolu často v kontaktu. Dále jsme zjistili, že rodiče kteří praktikují střídavou výchovu, na rozdíl od jiných rodičů po rozchodu, častěji mají rozdělenou péči o dítě úplně stejně jako při soužití obou rodičů. Dělení péče po rozchodu rodičů není tedy nic jiného než pokračováním zavedeného rozdělení práce ohledně dětí při soužití obou rodičů.
I když většina rodičů spolu ohledně péče o dítě spolupracuje, ukázalo se ale, že čtvrtina (27%) rodičů má konfliktní vztah mezi sebou. Tyto konflikty vznikly ale již během soužití rodičů nebo při rozchodu rodičů a přetrvávají od té doby. Konflikty o kterých je řeč jsou toho typu co samy od sebe nezmizí a více než polovina těchto rodičů je toho názoru, že děti trpí těmito konflikty. Také v interview s dětmi jsme slyšeli o rodičích, které spolu nemluví, o rodičích, kteří když se potkají jsou "studení jak led". Pokud mezi rodiči přetrvávají silné konflikty, pozorovali jsme jasnou tendenci, že pozornost dítěte byla obrácena tím směrem, že střídavá výchova je nejvíce spravedlivým uspořádáním pro oba rodiče. Tyto děti se nacházely v pro ně zatěžující roli prostředníků mezi rodiči. Po delší době odpovídaly, že by střídavá péče měla fungovat, měly k tomu aktivní a ofenzivní přístup. Zjevně je nepřátelství mezi rodiči zatěžkávající pro dítě.
I když velká většina dětí které poskytly interview žije spokojeně ve dvojím bydlišti, najdeme i několik zarmoucených hlasů mezi nimi. Jak pro rodiče tak i pro děti je přechod ze základní rodiny do rodiny s rozděleným bydlištěm změnou sociální a změnou zvyků, se kterou se ne všichni vyrovnají. Zároveň se může přání dítěte a jeho potřeby změnit v procesu vyrůstání. Je proto důležité, aby rodiče zachycovali signály dětí a byli ochotni upravit či změnit uspořádání bydlení. Jak ve průzkumu rodičů tak i při interview s dětmi vyšlo najevo, že sourozenec dítěte může být rozdílný a mít jiné přání či potřeby a pětina rodičů (25%), kteří praktikují střídavou výchovu pro více jak jedno dítě, zvážili rozdílné řešení pro každého ze sourozenců. V průzkumu rodičů dále vyšlo najevo, že 13% rodičů změnilo časem dvojí bydliště dítěte na bydliště u jednoho z rodičů. Důvodem bylo přání dítěte.
Souhrn:
Z našeho průzkumu můžeme vyvodit, že střídavá výchova může dobře fungovat pro velký počet dětí. Nemáme ovšem na základě průzkumu podklad pro to, abychom mohli dojít k závěru, že střídavá výchova bude fungovat ve všech případech nebo ve většině případů.
Podmínkou aby střídává výchova dobře fungovala je:
- Rodiče dobře spolupracují (ohledně výchovy dítěte)
- Děti si přejí takové uspořádání a cítí se spokojené v obou domovech
- Blízkost obou domovů
- Děti mají své místo v každé rodině, jsou součástí obou domovů a jsou v nich uznávané
- Oba rodiče se zajímají o činnost dětí ve škole a ve volném čase
- Otevřenost rodičů změnit uspořádání, pokud se změní přání a potřeby dítěte
Poznámky překladatele:
1) Do poloviny roku 2004 zákon v Norsku umožňoval jen jedno bydliště dítěte, od druhé poloviny 2004 může mít dítě dvě stálé bydliště. Jako střídavá výchova nebo dělené bydliště dítěte se počítá poměr 50:50. V roce 2004 mělo přibližně 80% rodičů, kteří neměli dítě v péči, průměrný kontakt k dítěti 8,7 dní v běžném měsíci + o prázdninách. I když jde v praxi o poměr 30:70 a dle předních českých odborníků lze teprve čas strávený s dítětem od 30% nahoru považovat za výchovu, nepočítají se v Norsku takto strávené dny jako střídavá výchova, i když mají vliv na výši alimentů. (Zdroj: Statistics Norway)
2)Zajímavé je, že dle Statistics Norway podle úplně jiného výzkumu je v Norsku nezávisle na střídavé výchově spokojeno s uspořádáním situace ohledně dětí po rozchodu rodičů též 80% dotázaných rodičů.
3)Norsko měří od severního mysu po nejjižnější část více jak 2500 km. Norsko má čtyři miliony obyvatel a celkovou plochu 323 759 km čtverečních, ČR 78 866 km čtverečních
Studie bohužel není přístupná v angličtině. Kniha je jen v norštině.
Delt bosted for barn
Oslo: Gyldendal Akademisk, 2007
ISBN: 978-82-05-37389-1
Pris kr.: 329