Ing. Andrej Strečanský

Príspevok z konferencie Dieťa v ohrození (2011)

Nepochybne, v spoločnosti sa stretávame s násilím a utrpením. Je potrebné proti nemu bojovať. Je potrebné chrániť obete a pomáhať im. V mnohých prípadoch si ľudia nedokážu pomôcť sami. Sú odkázaní na odborníkov, ktorí môžu svojim klientom vážne zasiahnuť do života a preto podliehajú, alebo by mali podliehať kontrole. Patrí sem aj práca psychológov a psychoterapeutov, pretože ak nie je vykonávaná správne, nielenže nepomáha, ale môže vážnym spôsobom uškodiť.
Štát vybudoval a financuje veľkú časť systému pomoci obetiam domáceho násilia. Avšak tento systém čelí vážnym morálnym aj odborným problémom. Niektoré jeho časti sú  nekontrolovateľné a nepostihnuteľné. V praxi sledujeme nielen závažné zlyhania, ale zdá sa, že aj systematické zneužívanie systému na úkor nevinných „klientov“, bohužiaľ aj detí. Pre poškodeného občana však prakticky neexistuje spôsob, ako sa brániť, ani ako sa dožiadať nápravy. Aj keď máme zdokumentované konkrétne a opakované zlyhania profesionálov, v skutočnosti nikto za ne nenesie zodpovednosť a štát ich zlyhania nerieši už niekoľko rokov.
V našej krajine sa profesionáli hrajú každý na svojom „pieskovisku“ a nevidia, alebo nechcú vidieť dôsledky svojej práce na kolegove pieskovisko. Na Slovenku chýba autorita, ktorá by koordinovala dotknutých profesionálov a dizajnovala celý systém pomoci do jedného dobre fungujúceho celku. Policajti ignorujú psychológov, psychológovia zasa policajtov. Označenie „psychológ“ sa stalo zaklínadlom a o chvíľu budú „psychológmi“ snáď už aj absolventi 2-dňových rýchlokurzov. Mnohí „psychológovia“ pritom zjavne preceňujú svoje vedomosti aj skúsenosti, cítia sa superexpertmi a v tomto duchu aj konajú a vyjadrujú sa. A tak nečudo, že sudcovia a  dokonca ministerstvá majú zmätok v kompetenciách „psychológov“, ktorých kompetencie by sa lepšie rozlišovali pod označeniami napr. pedagóg, terapeut, kurátor, klinický psychológ, či súdny znalec.

Striedavá starostlivosť je vraj riešenie pre dospelých. Lenže aj rozvod je väčšinou riešenie pre dospelých, deti by si priali byť s oboma rodičmi. To isté však platí o zverení dieťaťa do starostlivosti jednému z rodičov. Koniec koncov aj dochádzka do školy je riešenie pre dospelých.

Striedavá starostlivosť sa odkladá – tak možno jednoducho zhrnúť fakt, že Senát (ČR – pozn. prekl.) neschválil novelu zákona o rodine, podľa ktorej má prísť k posilneniu významu striedavej starostlivosti po rozvode rodičov. Pred niekoľkými dňami sa rovnako zamietavo vyjadril vládny výbor pre práva dieťaťa (ČR).

Diskusia v oboch komorách bola bohatá a je zaujímavé, že stanoviská mužov a žien pre a proti zhruba kopírujú pomer, s ktorým sa stretávam pri poradenskej klientele. Obracajú sa na mňa prevažne muži, ktorí sa usilujú o väčšie naplnenie rodičovskej úlohy a striedavú starostlivosť pokladajú za dosiahnuteľné maximum, a ženy, ktoré sa striedavej starostlivosti bránia a hľadajú pre tento svoj postoj oporu v psychologickom náleze.

Novela „nič proti ničomu“

Keď sa rodičia rozídu, ide takmer vždy o nepriaznivý zásah do života dieťaťa. Nikto sa ho nepýta ani neberie ohľad na jeho priania, ktoré obvykle sú, aby s ním boli otec s mamou spolu. Potom na nich často dopadajú ťahanice rodičov, nezhody ohľadne majetku a peňazí, ohovárania, výčitky, vyhrážky, neplatenie výživného, neochota umožniť kontakty s druhým rodičom, nezáujem alebo úplná absencia jedného rodiča... Pod zorným uhlom takýchto zásadných a roky neriešených problémov vyzerá zmena jednej vety v zákone ako maličkosť.

Vážení senátoři, můj syn byl před 4 lety překvapivě a zcela výjimečně svěřen ve věku dvou a půl let do střídavé péče proti vůli matky. Překvapivě pro všechny, kteří znají dnešní praxi svěřování dětí téměř výhradně matkám. Po několika letech byl případ znovu otevřen a bylo shledáno, že syn dobře a spokojeně prospívá. Střídavá péče byla ponechána.

Konkrétních dětí, které ve střídavé péči nařízené proti vůli matky prokazatelně prosperují, je mnoho. Přijmeme-li tento fakt, musíme rovněž přiznat, že u mnoha jiných dětí, kde se soud střídavou péčí vůbec nezabýval (neboť mu to zákon nepřikazuje) a svěřil je do výhradní péče matky, byly děti poškozeny. Jinými slovy, soud nechránil zájem dětí, ale matky!

Je pokrytectvím argumentovat, že Staňkova novela je ústupkem zájmu rodičů na úkor zájmu dětí. Odpůrci střídavé péče jsou příznivci svěřování dětí matkám bez prošetřování zájmů dětí. Naopak, novela znemožňuje soudcům jednat v zájmu jednoho rodiče a nutí je zabývat se zájmem dítěte. Nesprávně bývá novela nazývána novelou o střídavé péči. Je novelou o řádném zkoumání zájmů dítěte, a proto by ji měli podpořit především ti, kteří zájmem dítěte argumentují.

"(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte.”

Tak zní nové znění odstavce 2 § 26 zákona o rodině, jehož novelu včera ve třetím čtení schválili po dramatickém hlasování čeští poslanci.

Původní znění bylo:

"(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby."

Na první pohled vidíme, že změna není vůbec dramatická a neznamená žádné automatické nařizování střídavé péče. Naopak, soudce se musí nyní střídavou péčí v individuálních případech zabývat a zájem dítěte bedlivě zkoumat. Odpůrcům střídavé péče, kteří se zájmem dítěte oháněli, by tedy neměla novela v tomto směru vůbec vadit. Vadila.

Byť se jedná jen o malý krůček vpřed, je maximem možného. Předsudky, že dítě patří k matce, jsou hluboce zakořeněny v naší společnosti a uměle přiživovány soukromými spolky, které se na rozvodovém průmyslu, tedy tahanicích o děti a majetek, přiživují. Hraje se totiž o velké peníze. Odhaduje se, že miliardu ročně. Peníze plynou z peněženek otců a státní kasy do kapes advokátů, znalců, psychologů, krizových pracovníků i exekutorů.

To, jak pracně ke schválení došlo, jak nesmyslně a demagogicky argumentovali odpůrci novely,  nás jen utvrzuje v potřebnosti takové úpravy. Neměli bychom polevit. Pojem "zájem dítěte" není nikde definován a jeho účelový výklad bude dále zneužíván pro zamítnutí střídavé péče i tam, kde ji důrazně doporučí sociální odbor i psycholog, jako v případě pana Ruska v Brně před 2 dny. Děti se dál budou brát spořádaným otcům a svěřovat duševně nemocným nezaměstnaným matkám, jak to předvádí sociální odbor v Brně - Vinohrady. Česká republika je stále jednou z mála zemí, kde je zanedbání povinné výživy (neplacení výživného) trestným činem. Výživné se vyměřuje odhadem, od pasu a často "za trest". Bývá poslední ranou otci, který vše ztratil, bývá malou domů matce a exekutorovi, když už se nelze střídavce jinak vyhnout. Čeká nás ještě hodně práce. Těm, kteří novelu podpořili, děkuji.

Podporujme všechny, kterým záleží na tom, aby soudy nedělaly z dětí polosirotky a z mužů jejich občasné návštěvy a chodící peněženky. Podporujme matky, které jsou s dětmi samy. Pranýřujme muže, kteří o svoje děti nemají zájem, těch slušných a zopodvědných rodičů, bez rozdílu pohlaví, kteří svoje děti nechtějí navštěvovat, ale vychovávat, těch si prosím važme. Je třeba jim to umožnit a podporovat je v tom, ne jim bránit. Děti potřebují lásku a péči obou rodičů, třeba i po rozchodu střídavě.

Petr Cihlář

Dobrý den

Střídavá péče, nebo ne? Tohle je otázka, kterou si klade asi každý rozvedený pár. Víte, nejlepší je podívat se na to ze strany dítěte, uvědomit si, co je pro něho vlastně nejlepší a podle téhle myšlenky si teprve odpovědět.

Je mi 16 let. Rodiče se rozvedli, když mi byly 3 roky. Každý si našel jiného partnera, ale zbývala otázka, co se mnou? Můžu rozhodně říct, že každý z rodičů pro mě chtěl vždy to nejlepší. Jenže nastal okamžik, kdy se o mě začali přetahovat a vrývat mi do hlavy, že to vlastně on je pro mě ten lepší. Začali mě rozmazlovat. Nakonec se dohodli, že budu u matky 20 dní, u otce 10 dní.

Zkrátka, měla jsem štěstí, že i po rozvodu a řekla bych nesnesitelných hádkách spolu moji rodiče nadále komunikovali jako normální lidé. Domluvili se na všech důležitých a potřebných věcech. Takhle to bylo do mých 15 let, kdy jsem začala mít pocit, že o takových věcech mám právo rozhodovat sama. Od nového roku jsem u otce stejně jako u matky. Opět se rodiče s klidem a s rozumem dohodli. Proč? Protože chtěli, abych se měla opravdu nejlépe a měla věci tak, jak opravdu chci.

Proto bych vám, kteří bojujete o to mít dítě pouze ve své péči, chtěla vzkázat: Zamyslete se nad sebou a položte si otázku, co je vlastně nejpřínosnější a nejlepší pro vaše dítě. Střídavá péče má spoustu výhod, například mám náhled do dvou rodin najednou. Můžu si vzít ponaučení i příklady vedení domácnosti do života. Vždy jsem se přizpůsobila novému kolektivu. Ale nejdůležitější je, že mám tátu i mámu, na které se můžu kdykoliv obrátit.

Kristýna Fialová, 16 let

O střídavé péči se v poslední době hodně mluví. Je pro dítě prospěšná či škodlivá? Oficiální průzkumy v České republice neexistují. O to důležitější je hodnocení samotného OSPOD - sociálního odboru.

Mezi odpůrci střídavé péče jsou v drtivé většině lidé, kteří s ní nemají praktické zkušenosti. Ani nemohou mít. Tak málo je v našem státě střídavá péče rozšířená. Zkuste oslovit učitelky mateřských škol, s kolika případy střídavé péče se setkaly. Naprostá většina z nich se se střídavou péčí vůbec nesetkala. U psychologů a znalců je to podobné. Ačkoliv je po nich vyžadováno odborné stanovisko a názor, je pro ně obtížné tuto problematiku studovat. U případů, na kterých se podíleli, jim navíc chybí zpětná vazba.

V polovině roku vydal sociální odbor v Brně na žádost soudu výchovnou zprávu, kde hodnotí asi tříleté fungování střídavé péče a její dopady na šestiletého chlapce.

V této zprávě pracovnice OSPOD mimo jiné uvádí: "Z našeho spisu a provedených šetření vyplývá, že chlapec dobře prospívá po všech stránkách, jeví se jako bystré a spokojené dítě.

Dle zprávy mateřské školy, zpracované v lednu letošního roku (2010), je nezletilý pohodové a bezproblémové dítě, ve vztahu k dětem přátelský a vždy ochotný pomoci, dosavadní vývoj odpovídá věku ....

Taktéž dětská ošetřující lékařka hodnotí péči obou rodičů jako dobrou, vztah dítěte k oběma rodičům se jeví lékařce jako velmi pěkný ....

Z výše uvedeného vyplývá, že střídavá péče se jeví pro dítě jako vyhovující ..."

Ano, vidíme, jak dobře ve střídavé péči prospívá dítě, jehož rodiče se na ní nedohodli, byla tedy nařízena proti vůli jednoho z nich. Navíc v situaci, která podle mnohých střídavou péči dokonce vylučuje! Vypovídající hodnotu zprávy ještě podtrhuje fakt, že střídavá péče o nezletilého začala v době jeho necelých tří let, takže prakticky nezažil nic jiného. Jeho hodnocení je dnes takové, že může bez nadsázky být vzorem i pro mnohé děti z úplných rodin.

Važme si otců, kteří od dětí neutíkají, ale chtějí se podílet na jejich výchově. Střídavá péče dětem nevadí, vadím jen některým rodičům, kteří chtějí mít dítě sobecky jen pro sebe a nehledí příliš na jeho skutečný zájem. Každé dítě potřebuje oba rodiče. Odsouzením rodiče k víkendovým návštěvám se výchovný efekt ztrácí. Střídavá péče by měla být nařízena automaticky všude tam, kde se rodiče nedokážou dohodnout, oba mají o děti zájem a jsou výchovně způsobilí.

Petr Cihlář

"V manželství nenarodil tří a půl kletý syn". To není můj překlep, ale přesná citace PhDr. Jiřího Mezníka, soudního znalce z oboru psychologie dospělých, dětí a mladistvých.

V době, kdy se vášnivě debatuje o podobě novely zákona o rodině pana poslance Staňka, ozývají se nespokojení otcové, kterým staronový pojem "zájem dítěte" leží v žaludku. Není divu. Tento pojem není nikde definován a jeho výklad se za drahé peníze při každém sporu o děti individuálně hledá. Přesněji řečeno, hledá ho soudní znalec. Nespokojení otcové z praxe znají špatnou kvalitu práce mnohých soudních znalců a jejich práci označují za chránění zájmů matek, přičemž se zájmem dětí jen zašťiťují.

Kvality soudních znalců si všímá i ministr Jiří Pospíšil. Cituji z článku na e15.cz: „Znalecké posudky dnes často rozhodují o výsledcích sporů, znalci ale za ně nenesou dostatečnou odpovědnost. Klíčové je, že v možné přestupky budou konkrétně vymezeny,“ řekl Pospíšil. Na velmi špatnou práci znalců v minulosti opakovaně upozorňoval bývalý ombudsman Otakar Motejl. „Případy, kdy soudní znalci pochybili, mívají často za následek zpackaný lidský život,“ řekl už před čtyřmi lety Motejl. Tehdy vyzval ministerstvo, aby „konečně začalo řešit jeden z nejpalčivějších problémů české justice“.