JUDr. et Mgr. Milan DUBOVSKÝ
Justičná revue, 62, 2010, č.4, s. 449-466.
Základnou premisou určujúcou záujem maloletého dieťaťa v kontexte dotknutých ustanovení zákona o rodine je právo dieťaťa na rodičovskú výchovu a starostlivosť poskytovanú zásadne oboma rodičmi (čl. 41 ods. 4 Ústavy). V prípadoch rozvodu manželstva je však výkon základného práva každého z rodičov na starostlivosť a výchovu o dieťa limitovaný svojim obsahom a účelom rovnakým základným právom druhého z rodičov. Predmetom štúdie je interpretácia ustanovenia § 24 ods. 1 veta prvá zákona o rodine, rešpektujúca záujem maloletého dieťaťa ako prvoradé axiologické hľadisko, štandardný metodologický rámec a pravidlá ústavno-konformného výkladu práva, oprávňujúce vyslovenie záveru o dostatočnom právnom základe pre rozhodnutia vnútroštátnych súdov o zverení dieťaťa do striedavej osobnej starostlivosti rodičov na čas po rozvode manželstva, v prípadoch, kedy o túto formu osobnej starostlivosti požiada aspoň jeden z rodičov dieťaťa. Zvláštna pozornosť je tiež venovaná implementácii princípu proporcionality do procesu rozhodovania, a to ako "kľúčového konceptu pre aplikáciu základných práv", a zároveň ako objektívneho prvku zabezpečujúceho nestrannosť rozhodovania vnútroštátnych súdov vo veciach úpravy výkonu rodičovských práv a povinností na čas po rozvode manželstva.
Celý článok:
V souvislosti se syndromem PAS (Parental Alienation Syndrome) tedy syndromem zavrženého rodiče - hovoříme o rodiči, který tzv. programuje.
Programující rodič se o zavrhovaném rodiči vyjadřuje tak, že vlastně všechno s ním související je špatné, škodlivé až nebezpečné. Může se tak vyjadřovat přímo k dítěti, nebo i k dalším osobám tak, aby to dítě slyšelo. Pravidelný je i citový doprovod takového hodnocení.
Zpráva uveřejněná Institutem pro výzkum veřejné politiky dne 6.4. 1998 – názorově se blížící levému politickému křídlu v Anglii – říká že otcové oddělení od svých dětí "si zaslouží lepší osud"
Zpráva poukazuje na selhání Agentury na podporu dětí, za to že nutí rodiče aby se podřídili současnému stavu, tj. platit výživné a vidět své děti jen v "hamburgerových barech".
Ve Švédsku je společná péče rodičů – právní rodičovská odpovědnost za děti, přirozeným základem pro oba rodiče. Tuto možnost mají oba rodiče či společně bydlící partneři již od roku 1976/77. V té době to byl okresní/obvodní/oblastní soud, který dával povolení k společné péči, po tom co oba rodiče o ni požádali.
V České republice neexistuje žádný srovnávací výzkum dětí v různých formách svěření do péče rodičů po rozvodu.
Znalec provedl rešerši abstrakt vědeckých časopisů Národní lékařské knihovny USA (Medline www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez). Nejvíce výzkumů bylo provedeno v USA; ve Spojených státech byla střídavá péče uvedena do soudní praxe v roce 1973, čili mají čtvrtstoletí náskok. První výzkum těchto rodin proběhl v roce 1979. V současné době je dětí svěřených do střídavé péče cca 20%, výzkumů cca 400.
PhDr. Jaroslava Martinková, detská psychologička, súdna znalkyňa
Zaužívaná prax „párnovíkendovej“ úpravy styku detí s rodičom, ktorému neboli deti zverené do starostlivosti v naprostej väčšine neuspokojuje potrebu a túžbu detí mať druhého rodiča k dispozícii tak, ako by to odpovedalo ich predstavám. A to už bez ohľadu na to, či si to trúfnu deklarovať nahlas alebo nie.
Súdna znalkyňa o striedavej starostlivosti o deti * 4 otázky - 4 odpovede
Odpovedá - Mgr. Lýdia Adamcová, detská psychologička, súdna znalkyňa
1. Čo hovoria vaše skúsenosti súdnej znalkyne o situácii detí počas rozvodových konaní, vtedy, keď sa na súde rozhoduje o úprave styku maloletých detí s rodičmi po ich rozchode? Ako sa správajú matky a ako otcovia? Majú otcovia v SR záujem o porozvodovú starostlivosť o dieťa?