Ako nezrelé matky vytesňujú otcov zo života detí
PhDr. Eduard Bakalář, Csc.

Článok sa zameriava na tabuizovaný, ale v rodinách reálne existujúci problém, kedy sa matky s nízkou mierou emocionálnej zrelosti snažia vytesniť otca zo života dieťaťa. Popisuje možné vplyvy i motívy pôsobiace na také matky a taktiež uvádza súčasti vytesňovacieho systému. Zmieňuje sa i o dvoch sesterských stratégiách a to o hyperprotektivite a narcistickom zneužití. Cieľom všetkých troch je výlučné a trvalé vlastníctvo dieťaťa.

JUDr. et Mgr. Milan DUBOVSKÝ

Justičná revue, 62, 2010, č.4, s. 449-466.

Základnou premisou určujúcou záujem maloletého dieťaťa v kontexte dotknutých ustanovení zákona o rodine je právo dieťaťa na rodičovskú výchovu a starostlivosť poskytovanú zásadne oboma rodičmi (čl. 41 ods. 4 Ústavy). V prípadoch rozvodu manželstva je však výkon základného práva každého z rodičov na starostlivosť a výchovu o dieťa limitovaný svojim obsahom a účelom rovnakým základným právom druhého z rodičov. Predmetom štúdie je interpretácia ustanovenia § 24 ods. 1 veta prvá zákona o rodine, rešpektujúca záujem maloletého dieťaťa ako prvoradé axiologické hľadisko, štandardný metodologický rámec a pravidlá ústavno-konformného výkladu práva, oprávňujúce vyslovenie záveru o dostatočnom právnom základe pre rozhodnutia vnútroštátnych súdov o zverení dieťaťa do striedavej osobnej starostlivosti rodičov na čas po rozvode manželstva, v prípadoch, kedy o túto formu osobnej starostlivosti požiada aspoň jeden z rodičov dieťaťa. Zvláštna pozornosť je tiež venovaná implementácii princípu proporcionality do procesu rozhodovania, a to ako "kľúčového konceptu pre aplikáciu základných práv", a zároveň ako objektívneho prvku zabezpečujúceho nestrannosť rozhodovania vnútroštátnych súdov vo veciach úpravy výkonu rodičovských práv a povinností na čas po rozvode manželstva.

Celý článok:

Právo dieťaťa na rodičovskú výchovu a starostlivosť v aplikačnej praxi vnútroštátnych súdov Slovenskej republiky

V souvislosti se syndromem PAS (Parental Alienation Syndrome) tedy syndromem zavrženého rodiče - hovoříme o rodiči, který tzv. programuje. 

Programující rodič se o zavrhovaném rodiči vyjadřuje tak, že vlastně všechno s ním související je špatné, škodlivé až nebezpečné. Může se tak vyjadřovat přímo k dítěti, nebo i k dalším osobám tak, aby to dítě slyšelo. Pravidelný je i citový doprovod takového hodnocení. 

Dne 20.11.2000 v Den práv dětí, se asi 30 otců pokusilo obsadit budovu vedení strany 'Partij van de Arbeid' – PvDA – holandská Dělnická strana - v Amsterodamu. Chtěli obrátit pozornost strany na to jak je důležitý otec pro dobrý vývoj dítěte. Byl to úder, zacílený na střídavou péči a na možnost přístupu k dětem jak pro ženy, tak pro muže.

Zpráva uveřejněná Institutem pro výzkum veřejné politiky dne 6.4. 1998 – názorově se blížící levému politickému křídlu v Anglii – říká že otcové oddělení od svých dětí "si zaslouží lepší osud"
Zpráva poukazuje na selhání Agentury na podporu dětí, za to že nutí rodiče aby se podřídili současnému stavu, tj. platit výživné a vidět své děti jen v "hamburgerových barech".

Ve Švédsku je společná péče rodičů – právní rodičovská odpovědnost za děti, přirozeným základem pro oba rodiče. Tuto možnost mají oba rodiče či společně bydlící partneři již od roku 1976/77. V té době to byl okresní/obvodní/oblastní soud, který dával povolení k společné péči, po tom co oba rodiče o ni požádali. 

V České republice neexistuje žádný srovnávací výzkum dětí v různých formách svěření do péče rodičů po rozvodu.

Znalec provedl rešerši abstrakt vědeckých časopisů Národní lékařské knihovny USA (Medline www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez). Nejvíce výzkumů bylo provedeno v USA; ve Spojených státech byla střídavá péče uvedena do soudní praxe v roce 1973, čili mají čtvrtstoletí náskok. První výzkum těchto rodin proběhl v roce 1979. V současné době je dětí svěřených do střídavé péče cca 20%, výzkumů cca 400.